- Sezóna
- Od konce léta do začátku zimy, podle doby lovu (v Česku od srpna do prosince).
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 120 kcal
- 23 g bílkoviny
- 2,4 g tuky
- 0 g sacharidy
Mufloní hřbet
Mufloní hřbet
Mufloní hřbet je dlouhý, úzký sval podél páteře muflona (Ovis gmelini musimon). Muflon je divoká ovce z Korsiky a Sardinie. Nejspíš pochází z prvních domácích ovcí, které na ostrovy přivezli neolitičtí osadníci, a později ho vysadili i v pevninské Evropě. Jeho příbuzný, muflon asijský, se považuje za divokého předka domácí ovce. Stavbou se hřbet podobá jehněčímu, chutí je ale úplně jiný. Ceníme si ho pro libovost a výrazné aroma.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Maso je velmi libové a rychle oxiduje.
- V lednici
Skladuj volně zabalené při 0–2 °C a spotřebuj do 2–3 dnů, dokud má nejlepší aroma.
- V mrazáku
Zamraz vakuově zabalené až na 6 měsíců. Rozmrazuj pomalu v lednici.
Jak vybrat
Vyber hřbet tmavě rubínové až vínové barvy, nikdy ne bledý nebo šedavý. Sval má být pevný, jemně vláknitý, bez velkého množství blan a má vonět čistě, zvěřinou a bylinkami, ne kysele. Hodně záleží na původu. Hledej mladé kusy nebo muflonky. Maso beranů ulovených během podzimní říje nebo těsně po ní bývá libové, tuhé a má výraznou chuť.
Čím nahradit
Hřbet z mladé jelení zvěře, podobně libový a minerální.
Hřbet z jehněte chovaného na pastvě, ale je jemnější a tučnější.
Příprava
Pečlivě odstraň blány a zkus krátkou marinádu z jalovce, bobkového listu a olivového oleje. Před tepelnou úpravou nech maso ohřát na pokojovou teplotu. Pořádně osol a okořeň až těsně před tepelnou úpravou, jinak sůl vytáhne z masa šťávu.
Nic nevyhazuj
Z odřezků a kostí uvař silnou zvěřinovou šťávu nebo glace. Přidej lesní bylinky a pomalu ji svař.
V kuchyni
Tepelná úprava
Připravuj ho rychle a jednoduše. Když ho opečeš na pánvi a krátce dopečeš v troubě, zůstane šťavnatý. Grilování nad žhavými uhlíky z tvrdého dřeva zvýrazní pryskyřičné tóny. Když ho přepečeš, už to nespravíš. Podávej ho krvavý až růžový a nech ho dobře odpočinout, aby se šťáva usadila.
Hodí se k
- Jalovec
- Mateřídouška
- Rozmarýn
- Jedlé kaštany
- Černé olivy
- Hořká listová zelenina
- Červené víno
Co to je
Mufloní hřbet je dlouhý, úzký sval podél páteře muflona (Ovis gmelini musimon). Muflon je divoká ovce z Korsiky a Sardinie. Nejspíš pochází z prvních domácích ovcí, které na ostrovy přivezli neolitičtí osadníci, a později ho vysadili i v pevninské Evropě. Jeho příbuzný, muflon asijský, se považuje za divokého předka domácí ovce. Stavbou se hřbet podobá jehněčímu, chutí je ale úplně jiný. Ceníme si ho pro libovost a výrazné aroma.
Jak chutná
Chuť začíná chladně a čistě: železo, drcený jalovec a suchá tráva. Pak přijdou tmavé bylinky, smůla a lehká hořkost, která připomene čekanku nebo mateřídoušku. Dochuť je dlouhá, suchá a slaná. Zůstane po ní dojem kamene, krve a horského vzduchu, ne tuku nebo sladkosti.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Čím se mufloní hřbet liší od jehněčího?
Je mufloní hřbet křehký?
Dá se muflon chovat na farmě?
Do hloubky
2 min čtení
Druhy
V obchodě se mufloní hřbet na plemena nedělí, podle původu se ale liší. Korsický muflon: Žije ve vysokých horách ostrova, hlavně v masivech Cinto a Bavella. Je chráněný, neloví se a jeho maso se neprodává.
Sardinský muflon
Mufloni na Sardinii žijí v horách ostrova, hlavně v pohoří Gennargentu, a už desítky let jsou chránění. Lov je zakázaný, takže mufloní maso v prodeji pochází z populací vysazených na pevnině.
Středoevropský muflon
Populace vysazené v zalesněných oblastech Rakouska a českých zemí se živí směsí trav a lesním okusem. Jejich hřbet je proto jemnější, lehce nasládlý a méně pryskyřičný. Loví se šoulačkou nebo čekanou z posedu ve volné honitbě i ve velkých oborách. Pečlivý, výběrový odstřel snižuje stres zvěře a pomáhá zachovat křehkost a chuť masa.
Historie
Muflon stojí mezi divokou zvěří a domácím chovem. Starověk: Ve starověkém Středomoří patřila divoká horská zvěř bohyni lovu Artemidě. Plinius starší popsal musmona z Korsiky a Hispánie se srstí podobnější kozí než ovčímu rounu a zaznamenal i jeho křížence s domácí ovcí.
Středověk
Ve středověku přežívali mufloni jen na středomořských ostrovech, jako je Korsika, Sardinie a Kypr, kde je lovili místní. Na evropskou pevninu se dostali až od 18. století, kdy je jako lovnou zvěř začaly vysazovat šlechtické statky v habsburských zemích.
Současnost
Dnes je mufloní hřbet vzácná pochoutka. Lov se řídí plány odstřelu a pravidly ochrany přírody. Kdo ho jí, nedělá to z hojnosti, ale ze znalosti: ochutná jednu z nejstarších dochovaných ovčích linií v Evropě, úplně jinou než jehněčí z velkochovu.
Věda
Libovost mufloního hřbetu je přímým důsledkem toho, jak zvíře žije a co žere. Neustálý pohyb v členitém terénu podporuje oxidativní svalová vlákna bohatá na myoglobin. Proto je maso tmavé a chutná po železe. Málo vnitrosvalového tuku znamená méně sladkosti z tuků, ale výraznější těkavé aromatické látky z divoké potravy. Maso musíš připravit rychle, protože bez tuku teplo nic netlumí a maso rychle ztrácí šťávu.
Původ a etika
Odpovědný původ mufloního hřbetu stojí na důsledném dodržování pravidel mysliveckého hospodaření. Ostrovní populace na Korsice a Sardinii jsou chráněné a neloví se. Ohrožuje je hlavně pytláctví, úbytek přirozeného prostředí a křížení s domácími ovcemi. Odpovědní myslivci dávají přednost výběrovému odstřelu, využijí celý kus a doloží jeho původ. Kdo mufloní hřbet podává, má k němu přistupovat s úctou, ne jako k běžnému zboží, ale jako k něčemu, čeho je v přírodě jen omezené množství.