- Sezóna
- K dostání celoročně; divoký losos má sezonu v létě, kdy táhne do řek (květen–září), chovaný atlantský se vylovuje průběžně celý rok
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 203 kcal
- 20,3 g bílkoviny
- 13,1 g tuky
- 0 g sacharidy
Losos filet (mražený)
Losos filet (mražený)
Mražené lososové filety jsou porce lososa – buď divokého z Tichého oceánu (nerka, čavyča, kisuč, gorbuša, keta), nebo chovaného lososa obecného (atlantského) –, které se šokově zmrazí krátce po výlovu, aby si zachovaly čerstvost, texturu i nutriční hodnoty. Dnešní mrazírenská technika zachytí lososa v nejlepší kvalitě, často během několika hodin od výlovu nebo zpracování. Mražené filety jsou tak pohodlný a spolehlivý zdroj bílkovin, který se čerstvým vyrovná chutí i výživou.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Mražený losos nikdy neskladuj při pokojové teplotě. Rozmražený losos nenechávej při pokojové teplotě déle než 2 hodiny; po rozmražení ho hned zpracuj.
- V lednici
Mražený losos nech v mrazáku, dokud ho nepotřebuješ. Rozmrazuj ho přes noc v lednici, ale nejdřív ho vyndej z vakuového obalu nebo obal rozstřihni: v obalu bez vzduchu se i při teplotě lednice může množit Clostridium botulinum typu E. Rozmražený losos připrav do 24 hodin, případně do lhůty uvedené na obalu. Rozmražené filety skladuj na talíři vyloženém papírovými utěrkami, které nasají přebytečnou vlhkost.
- V mrazáku
Při stálé teplotě −18 °C nebo nižší zůstává mražený losos bezpečný, ale protože je to tučná ryba, jeho kvalita postupně klesá: průmyslově mražené filety spotřebuj do data na obalu, doma zamraženého lososa zhruba do 2–3 měsíců (vakuově zatavené filety si kvalitu udrží o něco déle). Rozmraženého lososa znovu nezamrazuj – zhorší se textura a ledové krystaly maso dál poškodí.
Jak vybrat
Vybírej vakuově balené filety bez viditelných ledových krystalů a bez spálení mrazem, které vypadá jako suché šedobílé skvrny. Obal má být neporušený, bez trhlin a propíchnutí. U divokého lososa hledej certifikaci MSC (Marine Stewardship Council), u chovaného značku ASC (Aquaculture Stewardship Council). Pokud je uvedené datum výlovu, zkontroluj ho – kvalitní mražený losos by měl být zpracovaný do 24 hodin od výlovu. Filety mají mít rovnoměrnou barvu bez přehnané ledové glazury. Pokud můžeš, ber filety s kůží: kůže chrání maso při mrazení i při tepelné úpravě.
Čím nahradit
Velký pstruh duhový chovaný v moři (prodává se jako steelhead nebo lososový pstruh) – vzhledem, texturou i chutí se lososu velmi podobá a má srovnatelný obsah omega-3; připravuje se úplně stejně a v prakticky každém receptu na lososa ho můžeš použít místo něj
Siven severní (Salvelinus alpinus) je jemnější a lehce nasládlejší; pstruh duhový se hodí na lehčí jídla; pokud chceš rybu podobně bohatou na omega-3, ale s jinou chutí, zkus makrelu nebo sardinky
Příprava
Nejlépe lososa rozmrazíš přes noc v lednici – při pozvolném rozmrazování ledové krystaly co nejméně poškodí jemnou bílkovinnou strukturu. Když spěcháš, ponoř vakuově balené filety na 30–60 minut do studené vody a každých 30 minut ji vyměň. Nebo ho připrav rovnou zmražený: opláchni ho pod studenou vodou, aby se smyla ledová glazura, osuš a k době přípravy přidej 5–8 minut. Rozmražené filety nech před přípravou 15 minut odpočinout při pokojové teplotě, důkladně je osuš papírovými utěrkami a pořádně okořeň. Drobné kůstky najdeš, když přejedeš prstem po filetu; vytahej je pinzetou.
Nic nevyhazuj
Kůži z hotového (tepelně upraveného) lososa si schovej a udělej z ní křupavé chipsy: potři ji olejem, osol a peč při 200 °C dokřupava. Odřezky z lososa a výpek použij do rybího vývaru, krémových rybích polévek nebo rizota. Ze zbylého hotového lososa jsou výborné lososové placičky, saláty nebo těstoviny. Tuk, který se při pečení vypeče, se hodí na restování zeleniny – dodá jí plnou umami chuť.
V kuchyni
Tepelná úprava
Mražený losos zvládne spoustu technik. Pečení rovnou zmraženého při 220–230 °C 15–20 minut (nejdřív přikrytého, pak odkrytého) spolehlivě dá šťavnaté maso. Rozmražené filety opečené kůží dolů na rozpálené pánvi mají křupavou kůži a uvnitř zůstanou hedvábné. V horkovzdušné fritéze při 200 °C je losos hotový za 10–12 minut – ideální na rychlou večeři ve všední den. Pošírování v olivovém oleji, v court-bouillon (aromatickém vývaru se zeleninou a vínem) nebo v kokosovém mléce dá mimořádně jemné maso. Grilování na středně vysoké teplotě (4–6 minut z každé strany) dodá kouřovou, opečenou chuť. Na syrové pokrmy jako poke nebo tatarák používej lososa prodávaného jako vhodný ke konzumaci za syrova: předpisy EU vyžadují, aby ryby určené k syrové konzumaci byly zmrazené na −20 °C nebo méně alespoň 24 hodin, nebo na −35 °C nebo méně alespoň 15 hodin, pokud nejde o chovanou rybu s certifikací, že je bez parazitů. Domácí mrazák s −18 °C to spolehlivě nesplní. Cílová vnitřní teplota je 52–54 °C pro středně propečeného lososa (střed ještě průsvitný), nebo 63 °C pro úplně propečeného.
Hodí se k
- Citrusy (citron, limetka, pomeranč, yuzu)
- Čerstvý kopr, pažitka, estragon
- Dijonská hořčice, hrubozrnná hořčice
- Kapary, olivy
- Česnek, šalotka, zázvor
- Sójová omáčka, miso, teriyaki
- Glazury z javorového sirupu, medu nebo hnědého cukru
- Avokádo, okurka
- Fenykl, chřest, špenát
- Slanina, čočka, sherry ocet
- Smetana, crème fraîche, máslo
- Bílé víno, saké
Co to je
Mražené lososové filety jsou porce lososa – buď divokého z Tichého oceánu (nerka, čavyča, kisuč, gorbuša, keta), nebo chovaného lososa obecného (atlantského) –, které se šokově zmrazí krátce po výlovu, aby si zachovaly čerstvost, texturu i nutriční hodnoty. Dnešní mrazírenská technika zachytí lososa v nejlepší kvalitě, často během několika hodin od výlovu nebo zpracování. Mražené filety jsou tak pohodlný a spolehlivý zdroj bílkovin, který se čerstvým vyrovná chutí i výživou.
Jak chutná
Mražený losos je v ústech jemně máslový, s plnou mořskou chutí, která se liší podle druhu. Divoká nerka je výrazná, skoro masitá, s patrnými minerálními tóny; chovaný atlantský losos je jemnější a máslovější. Maso je lehce nasládlé a končí čistou, slanou mořskou dochutí. Když ho správně rozmrazíš a připravíš, tuk prorůstající masem se rozpustí, maso zůstane šťavnaté a rozpadá se na jemné, vláčné plátky.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Dá se mražený losos připravit bez rozmrazení?
Je mražený losos stejně výživný jako čerstvý?
Jak poznáš, že je mražený losos zkažený?
Jaký je rozdíl mezi divokým a chovaným mraženým lososem?
Jak dlouho vydrží mražený losos v mrazáku?
Jak nejlépe rozmrazit mraženého lososa?
Do hloubky
5 min čtení
Druhy
Lososů je celá řada. Mezi divoké tichomořské druhy patří: čavyča (king, chinook) – největší a nejceněnější, s nejvyšším obsahem tuku a máslovou chutí; nerka (sockeye, red) – sytě karmínové maso s výraznou, plnou chutí a pevnou texturou; kisuč (coho, silver) – středně tučný, s jemnou, nevtíravou chutí; gorbuša (pink, humpy) – nejhojnější, se světlejší barvou a jemnější chutí, často v konzervách; keta (chum) – méně tučná, ale výborná na uzení a solení. Chovaný losos obecný (atlantský) ovládá světový trh s téměř 70 % nabídky a nabízí stálou jemnou chuť, vysoký obsah tuku a dostupnost po celý rok. Přirozená barva masa sahá od tmavě rubínové u divoké nerky po korálově oranžovou u chovaného atlantského lososa – divoký losos získává barvivo z krilu a krevet, chovanému se do krmiva přidává astaxantin.
Historie
Losos živí lidi po tisíciletí. Pro původní obyvatele severozápadního pobřeží Tichého oceánu byl posvátný a kolem každoročního tahu lososů vybudovali celou svou kulturu. Archeologické nálezy dokládají lov lososů na řece Columbii už více než 9 000 let. Ve středověké severní Evropě se losos konzervoval solením, sušením a uzením a solený losos ze Skotska, Irska a Skandinávie se prodával po celém kontinentu. Anglické slovo „salmon“ pochází z latinského „salmo“, které se často – i když ne s jistotou – spojuje se slovesem „salire“, „skákat“, jako odkaz na proslulou cestu lososů proti proudu. Komerční lov lososů se v 19. století prudce rozmohl díky konzervování, které začalo v Kalifornii v roce 1864 a brzy se rozšířilo k řece Columbii a na Aljašku. Moderní rozmach chovu začal v Norsku v 60. letech 20. století a z lososa se místo sezonního luxusu stala běžná bílkovina. Koncem 90. let produkce chovaného lososa předstihla výlov divokého a zásadně změnila světový trh s rybami a mořskými plody. Dnes patří losos k nejkonzumovanějším rybám na světě; v chovu vedou Norsko, Chile, Skotsko a Kanada, zatímco Aljaška a ruský Dálný východ dohromady dodávají většinu divokého lososa na světě.
Věda
U mraženého lososa rozhoduje souhra teploty, času a stavby buněk. Šokové zmrazení při velmi nízké teplotě (−30 °C nebo méně) spustí rychlou tvorbu ledu uvnitř buněk; vznikají malé, stejnoměrné krystaly, které svalová vlákna téměř nepoškodí. Při pomalém mrazení naopak vznikají velké krystaly, které dál rostou, fyzicky trhají buněčné membrány a po rozmrazení vedou k denaturaci bílkovin, ztrátě vlhkosti a horší textuře. Na poškození mrazem je zvlášť citlivá bílkovina myozin, která ovlivňuje schopnost masa vázat vodu – a tedy jeho šťavnatost. Při dlouhém skladování v mrazu dochází k rekrystalizaci: malé krystaly se přesouvají a slévají ve větší a postupně poškozují tkáň. Proto i správně zmrazený losos během měsíců pomalu ztrácí kvalitu. Typické změny barvy mraženého lososa jsou dané rozptylem světla: rychlé zmrazení vytvoří mnoho malých krystalů, které silně odrážejí světlo (maso vypadá světlejší), pomalé zmrazení méně velkých krystalů, které světlo lámou jinak (maso vypadá tmavší). Oxidace tuků pokračuje i v mrazáku a nakonec způsobí pachuť – vakuové balení ji výrazně zpomalí, protože k rybě nepustí kyslík. Proto bývá průmyslově mražený losos IQF (jednotlivě rychle zmrazený) často lepší než „čerstvá“ ryba, která strávila několik dní na cestě.
Původ a etika
Při výběru lososa jde o složité etické otázky – dopad na životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat i živobytí místních komunit. Divoký losos s certifikací MSC (Marine Stewardship Council) je měřítkem udržitelného rybolovu: zaručuje zdravé populace a minimální zásahy do ekosystému – příkladem přísné správy je lov divokých lososů na Aljašce. Některým tichomořským populacím ale vážně hrozí ztráta přirozeného prostředí, přehrady a změna klimatu. Chovaný losos sice ulevuje divokým populacím, má ale vlastní problémy: chov v otevřených síťových klecích může šířit nemoci a parazity na divoké ryby, uprchlí chovaní lososi mohou narušit genetiku divokých a na výrobu krmiva se loví divoké drobné ryby. Certifikace ASC (Aquaculture Stewardship Council) řeší mnohé z toho – vyžaduje odpovědné zacházení s chemikáliemi, prevenci útěků a ohled na životní prostředí. Nové suchozemské recirkulační systémy (RAS) odstraňují řadu ekologických rizik, zatím ale fungují jen v malém měřítku. Nejudržitelnější volba: divoký tichomořský losos s MSC (hlavně z Aljašky), chovaný losos s ASC z Norska, Faerských ostrovů nebo Skotska, případně z inovativních suchozemských chovů. Vyhýbej se lososu z oblastí se slabým dozorem nebo s doloženým porušováním pravidel udržitelnosti.