Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Kůzlečí hřbet

Maso

Kůzlečí hřbet

Kůzlečí hřbet je základní díl z bederní části mladého kůzlete (capretto, cabrito), obvykle mladšího tří měsíců. Tvoří ho dvojitý hřbet podél páteře mezi hrudním košem a kyčlí, včetně hřbetního svalu (filetu) i svíčkové – nejkřehčích svalů celého zvířete.

Sezóna
Jaro (vrchol kolem Velikonoc)
Cena
Vysoká
Výživa na 100 g
  • 109 kcal
  • 20,6 g bílkoviny
  • 2,3 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Nedoporučuje se; skladuj v lednici.

V lednici

Skladuj při 0–4 °C a spotřebuj do data spotřeby na obalu. Po otevření, nebo když ho koupíš volně u řezníka, ho zpracuj do 2–3 dnů. Měj ho pevně zabalený nebo vakuovaný.

V mrazáku

Ve vakuu až 6–12 měsíců; před přípravou rozmrazuj 12–24 hodin v lednici.

Jak vybrat

Hledej mléčné kůzle (capretto) z prověřených farem nebo u specializovaného řezníka. Maso má být světle růžové, jen s tenkou vrstvou tuku a s čistou, svěží vůní bez silného pachu. Kvalitní hřbet je pevný, vláčný a nemá skvrny ani změny barvy. Zeptej se, jestli bylo zvíře poraženo mladé (do 3 měsíců), protože pak je maso nejkřehčí. Vykostěný a převázaný hřbet (asi 450 g) se pohodlně peče, hřbet s kostí zase vynikne na stole.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Jehněčí hřbet nebo jehněčí filet – podobná anatomie i příprava, maso je ale o něco tučnější a výraznější.

V nouzi

Jelení hřbet nebo telecí svíčková – obě masa jsou libová a křehká, takže je musíš péct opatrně, aby nevyschla.

Příprava

Hřbet vyndej z lednice 30–60 minut před pečením, ať se ohřeje na pokojovou teplotu. Důkladně ho osuš, aby se pěkně opekl. Okoř ho jednoduše solí, pepřem a středomořskými bylinkami, třeba rozmarýnem, tymiánem nebo šalvějí. Hřbet s kostí na povrchu lehce nařízni, aby koření proniklo dovnitř. Marinovat nemusíš. Krátké naložení do olivového oleje s česnekem a citronem chuť podpoří, ale nepřebije přirozenou sladkost masa.

Nic nevyhazuj

Kosti si schovej na plný, minerální vývar, skvělý do rizota nebo na dušení. Vypečený tuk (pokud nějaký je) použij na orestování zeleniny. Odřezky umel na masové kuličky nebo je přidej do venkovského ragú.

V kuchyni

Tepelná úprava

Libový, křehký kůzlečí hřbet chce přesnou a citlivou přípravu. Klasikou je pečení: opeč ho zprudka na pánvi s olivovým olejem nebo vypečeným tukem a dopeč v troubě při 190 °C, dokud teplota uvnitř nedosáhne 55–58 °C (medium rare) nebo asi 63 °C (medium). U vykostěného hřbetu to trvá asi 15–20 minut. Před krájením ho nech 10 minut odpočinout. Můžeš ho také grilovat na středně silném až silném žáru, aby dostal kouřovou opečenou kůrčičku. Nebo ho pomalu duš v bílém víně s bylinkami, to odpustí víc chyb. Hlavně ho nepřepeč: kůzlečí maso má málo tuku, a jakmile překročí medium, rychle vysychá.

Hodí se k

Co to je

Kůzlečí hřbet je základní díl z bederní části mladého kůzlete (capretto, cabrito), obvykle mladšího tří měsíců. Tvoří ho dvojitý hřbet podél páteře mezi hrudním košem a kyčlí, včetně hřbetního svalu (filetu) i svíčkové – nejkřehčích svalů celého zvířete. S kostí připomíná zmenšené sedlo; vykostěný a převázaný je z něj elegantní pečeně na slavnostní chvíle.

Jak chutná

Kůzlečí hřbet má velmi jemnou chuť: lehce nasládlou, s náznakem trávy a čistým, minerálním dozvukem, kterým se liší od jehněčího. Maso je světle růžové, jemně vláknité a křehké, na jazyku se rozplývá. Maso dospělých koz bývá výrazně cítit kozinou. Mléčné kůzle je naproti tomu jemné skoro jako telecí a přitom má dost charakteru, aby prozradilo svůj venkovský původ.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

Kůzlečí hřbet pochází hlavně z kozlíků dojných plemen (například kříženců sánské, alpské nebo núbijské kozy), kteří jsou vedlejším produktem výroby sýrů a mléka. „Capretto“ je italské označení mléčného kůzlete, ceněného pro světlé, jemné maso. „Cabrito“ odkazuje ke španělské a latinskoamerické tradici pečení mladého kůzlete na rožni. Kůzlata, která strávila léto na pastvě (anglicky „autumn kid“ nebo „Alpine kid“), mají tmavší a aromatičtější maso. Masná plemena, jako je jihoafrická búrská koza, dávají masitější jatečná těla. Dojná plemena dávají spíš libovější kusy s jemnějším vláknem.

Historie

Kozy patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Archeologické nálezy dokládají jejich chov v Úrodném půlměsíci už před 10 000 lety. Hřbet, nejušlechtilejší část mladého zvířete, se odedávna schovával na hostiny a náboženské svátky. Ve Středomoří se pečené kůzle stalo symbolem Velikonoc, tedy obnovy, oběti a společné hojnosti. Ve starověku mohlo kůzle posloužit i jako obětní zvíře na Pesach. Italské „capretto arrosto“ patří na velikonoční stůl v Kampánii a na Sardinii, řecké „katsiki“ se otáčí na rožních pod egejským nebem a španělské „cabrito asado“ je středem rodinných setkání od Kastilie po Monterrey. S iberskými mořeplavci se kozy dostaly do Ameriky. Tradice pomalu pečeného kůzlete zakořenila v Mexiku, Argentině a Karibiku, kde dodnes patří k venkovským oslavám. Dnes kůzlečí maso pomalu znovu objevují kuchaři i lidé, kteří přemýšlejí o tom, co jedí. Lákají je jeho kvality v kuchyni i udržitelnost.

Věda

Za křehkost kůzlečího hřbetu může hlavně mládí zvířete. Mladé kozy mají hodně rozpustného kolagenu, který se ještě nestihl zesíťovat do pevnější, stabilnější formy typické pro dospělá zvířata. Kolagen se začíná smršťovat kolem 60 °C, na želatinu se ale mění až při dlouhém vaření ve vlhku. Hřbet má pojivové tkáně málo, takže u rychle pečeného hřbetu jde křehkost hlavně na vrub jemných, mladých svalových vláken. Nízký obsah vnitrosvalového tuku (mramorování) ale znamená, že maso nemá skoro žádnou rezervu proti přepečení. Jakmile teplota uvnitř překročí 68 °C, ztráta šťávy se zrychlí a maso vyschne. Kůzlečí maso obsahuje ve srovnání s masem dospělých koz nebo hovězím málo myoglobinu, proto je světle růžové; s věkem zvířete barva tmavne. Odpočatá, nestresovaná zvířata mají dostatek glykogenu. Díky tomu pH po porážce klesne normálně a maso zůstane křehké a čisté chuti. K čisté dochuti přispívá i strava z mléka nebo mladé pastvy místo hrubého okusu keřů. Nejlépe funguje dvoufázový postup: nejdřív prudké opečení, při kterém proběhne Maillardova reakce, pak šetrné dopečení v troubě, aby maso zůstalo uvnitř šťavnaté.

Původ a etika

Kůzlečí maso má zvláštní etické postavení jako vedlejší produkt chovu dojných koz. Kozlíci narození dojným kozám se dříve běžně utráceli krátce po narození, a to trápilo farmáře i spotřebitele. Stále víc pokrokových kozích farem se proto domlouvá s řezníky. Tato nadbytečná zvířata odchovávají v dobrých podmínkách na maso a z dřívějšího odpadu dělají ceněnou surovinu. Když kupuješ kůzlečí, podporuješ malé pastevní hospodaření a máš menší ekologickou stopu než u hovězího. Hledej farmy, které porážejí přímo na farmě, otevřeně dokládají, jak se o zvířata starají, a hospodaří s regenerativní pastvou. Při výběru ti pomůže logo ekologického zemědělství EU (zelený list), národní značky welfare zvířat nebo certifikace halal. Když volíš kůzlečí, zapojuješ se do oběhovějšího potravinového systému, který zužitkuje celé zvíře.

Košík