- Sezóna
- Celoročně
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 231 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 0 g sacharidy
Gin
Gin
Gin je destilát, v jehož chuti převládá jalovec (Juniperus communis). Vyrábí se tak, že se neutrální ethylalkohol zemědělského původu (většinou obilný) aromatizuje směsí bylin, koření, kořenů, citrusových kůr a semínek. Nejčastěji se s nimi znovu destiluje. Jalovec v něm musí být ze zákona hlavní chutí.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj nastojato v chladné tmavé skříňce, mimo přímé slunce a zdroje tepla. Dobře uzavřený gin vydrží při pokojové teplotě neomezeně.
- V lednici
Chlazení není nutné, ale gin trochu zhoustne a alkohol tolik nepálí. Hodí se to na pití samotného ginu nebo do Martini. V lednici si gin udrží kvalitu roky.
- V mrazáku
Díky vysokému obsahu alkoholu gin nezmrzne. Z mrazáku má hedvábnou, sirupovitou texturu, ideální na ledové panáky nebo míchané koktejly. Kvalita se nemění.
Jak vybrat
Na klasické koktejly jako Martini a Negroni sáhni po London Dry s výrazným jehličnatým jalovcem a citrusy. Měřítkem jsou Beefeater, Tanqueray a Bombay Sapphire. Pokud máš raději jemnější pití, giny stylu New Western nebo americké giny dávají před jalovcem přednost květinovým a exotickým přísadám. Old Tom je jemně nasládlý, ideální do starých klasik jako Tom Collins. Giny navy strength (57 % obj. a víc) se neztratí ani po zředění v tiki drincích a punčích.
Čím nahradit
Akvavit – je podobně bylinný a kořeněný jako gin, jen místo jalovce v něm hraje hlavní roli kmín a kopr. Hodí se do většiny ginových koktejlů, kterým dodá skandinávský nádech.
V nouzi se chuti ginu přiblížíš vodkou, do které nakrátko naložíš pár lehce rozdrcených jalovcových bobulí nebo snítku rozmarýnu. Případně do ní přilij trochu suchého vermutu.
Příprava
Nic připravovat nemusíš, gin stačí nalít. Do koktejlů odměřuj přesně barmanskou odměrkou (jiggerem). Když v koktejlu mačkáš bylinky (třeba v Gin Basil Smash), přilij gin až potom, ať bylinky nepotlučeš. Vždycky používej čerstvě vymačkanou citrusovou šťávu a kvalitní led, ať vynikne jemná vůně bylin a koření.
Nic nevyhazuj
Do téměř prázdné láhve ginu přidej citrusovou kůru, bylinky nebo jalovec a máš domácí nálev. Zbytky ginu plné aromatu se hodí do marinád, zálivek na salát nebo do flambovaných omáček. Skleněné láhve umyj a použij znovu na domácí limoncello, cukerný sirup nebo na ozdobu.
V kuchyni
Tepelná úprava
Gin se neuplatní jen za barem. Trochou ginu rozvař výpek na pánvi a máš aromatickou omáčku k lososu nebo kuřeti. Přidej ho do nakládací směsi na gravlax nebo do ovocných kompotů a sorbetů. Můžeš ho vmíchat do šlehačky na dezerty s bobulovým ovocem nebo s ním flambovat mořské plody přímo u stolu. Při mírném zahřátí se těkavá aromata krásně rozvinou.
Hodí se k
- Tonik a chinin
- Vermut (suchý i sladký)
- Citrusy (citron, limetka, grapefruit, pomeranč)
- Čerstvé bylinky (bazalka, rozmarýn, tymián, máta)
- Okurka a bezový květ
- Olivy a kapary
- Hořké likéry (Campari, Aperol)
- Chartreuse a absint
- Peckové ovoce (broskve, meruňky)
- Drobné ovoce (maliny, ostružiny, jahody)
Co to je
Gin je destilát, v jehož chuti převládá jalovec (Juniperus communis). Vyrábí se tak, že se neutrální ethylalkohol zemědělského původu (většinou obilný) aromatizuje směsí bylin, koření, kořenů, citrusových kůr a semínek. Nejčastěji se s nimi znovu destiluje. Jalovec v něm musí být ze zákona hlavní chutí. Obvykle má 37,5 až 47 % obj., giny typu navy strength mají i přes 57 %.
Jak chutná
Základem je výrazný pryskyřičný, jehličnatý tón jalovce, na který nasedají svěží citrusové tóny připomínající citron a grapefruit. Podle složení pak přicházejí hřejivý koriandr, zemitý andělikový kořen, květinový kosatcový kořen, pepřitý kardamom a jemný lékořicový tón z anýzu. Dochuť je u stylu London Dry svěží a suchá, u Old Tom a geneveru jemně nasládlá a sladová.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi ginem a vodkou?
Může se gin zkazit?
Jak gin nejlépe pít?
Proč se London Dry Gin jmenuje podle Londýna, když se tam nevyrábí?
Dá se s ginem vařit?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
London Dry Gin
: Světové měřítko. Velmi suchý, s převahou jalovce, po destilaci se do něj nesmí přidávat žádná aromata a cukru smí obsahovat nejvýš 0,1 g na litr. Navzdory názvu se může vyrábět kdekoli. Plymouth Gin: Dříve chráněné zeměpisné označení (ochrana zanikla v roce 2015), dnes ho vyrábí jediná palírna v Plymouthu. Je jemnější, zemitější a o něco sladší než London Dry a má bohatou námořní tradici. Old Tom Gin: Lehce slazený, sladovější styl na pomezí nizozemského geneveru a London Dry. Nezbytný do klasických koktejlů jako Martinez a Tom Collins. Genever/Jenever: Nizozemský a belgický předchůdce dnešního ginu. Je to směs sladového vína (destilátu ze sladovaného obilí) a neutrálního lihu. Styly s vysokým podílem sladu mají pod jalovcem plnost připomínající whisky. Navy Strength Gin: Lahvuje se s obsahem kolem 57 % obj. (100° britského proofu). Podle námořní tradice je to síla, při které střelný prach nasáklý lihem ještě vzplane. Chuť bylin a koření je velmi koncentrovaná. New Western/American Gin: Moderní giny, u kterých jalovec ustupuje exotickým přísadám jako levandule, okurka nebo místní suroviny. Sloe Gin: Vlastně likér. Vzniká naložením trnek s cukrem do ginu. Je rubínově červený a hořkosladký, pije se jako digestiv.
Historie
Původ ginu se často odvozuje od lékařské školy v Salernu. Její lékaři prý už v 11. století destilovali léčivé nápoje s jalovcem. Nizozemská encyklopedie „Der Naturen Bloeme“ z roku 1269 popisuje léky z jalovce. V 16. století byl „genever“ v Nizozemí běžným lékárenským lékem na potíže s ledvinami a žaludkem. Anglická kapitola začala v roce 1689, kdy na anglický trůn usedl nizozemský protestant Vilém Oranžský. Zakázal dovoz francouzské brandy a zároveň se uvolnila pravidla pro pálení. To na počátku 18. století rozpoutalo proslulé „ginové šílenství“ (Gin Craze), období nevázaného pití a společenských otřesů, které zachytil Hogarth na nemilosrdné rytině „Gin Lane“. Zákonné reformy a kontinuální destilační kolona, kterou si v roce 1830 nechal patentovat Aeneas Coffey, umožnily čistší, neslazený styl London Dry. Ten se prosadil později v 19. století. Ve 20. století se gin stal páteří koktejlové kultury, od nelegálních barů za prohibice po Vesper Martini Jamese Bonda. Dnešní vlnu řemeslných ginů odstartovali v roce 1996 průkopníci jako Junipero a po celém světě dnes existují tisíce malých značek.
Věda
Výroba ginu je vlastně chemie extrakce. Začíná neutrálním obilným lihem (obvykle z pšenice nebo kukuřice), rektifikovaným na 96 % obj., aby z něj zmizely doprovodné látky a obilný charakter. Byliny a koření se do něj dostávají dvěma hlavními způsoby. První je macerace: přísady se louhují přímo v lihu jako silný čaj a během hodin až dnů do něj uvolňují esenciální oleje, terpeny a chuťové látky. Druhý je aromatizace v parách (vapor infusion): páry alkoholu procházejí košíkem s bylinami (gin basket) zavěšeným v hrdle destilačního přístroje a vznikají lehčí, jemnější aromata. Typický charakter jalovce dávají alfa-pinen a další terpeny s jehličnatými, pryskyřičnými tóny. Citrusové kůry přinášejí limonen a koriandr linalool, který dodává květinově kořenitý tón. Andělikový kořen dává zemitou hořkost a zároveň funguje jako fixátor, který drží těkavá aromata pohromadě. Při destilaci palírník pečlivě odděluje ostrý předek a dokap od ceněného srdce. To je prostřední frakce s nejvyváženějším a nejaromatičtějším destilátem. Hotový destilát se nakonec ředí čistou vodou na sílu pro lahvování, což může jemně změnit plnost v ústech i projev bylin a koření.
Původ a etika
Pro řemeslné palírny je udržitelnost jednou z hlavních hodnot. Ty pokrokové nakupují byliny v bio kvalitě a z blízkého okolí, a snižují tak uhlíkovou stopu dálkové dopravy. Suroviny sbírané v přírodě, od skotského vřesu po kalifornskou mořskou řasu, spojují destilát s místem původu. Musí se ale sbírat šetrně, aby sběr nepoškodil ekosystém. Řada výrobců dnes jede na obnovitelnou energii, zbytky bylin zpracovává na kompost nebo krmivo a používá lehké láhve z recyklovaného skla. Na samotný jalovec roste tlak, protože stoupá poptávka. Téměř všechen se sbírá ve volné přírodě, takže etický nákup znamená spolupracovat s dodavateli, kteří sbírají udržitelně. Tyto snahy podpoříš, když budeš vybírat palírny, které otevřeně uvádějí původ surovin a mají environmentální certifikace.