- Sezóna
- Celoročně
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 259 kcal
- 8,5 g bílkoviny
- 3,3 g tuky
- 48,3 g sacharidy
Chléb žitný
Chléb žitný
Žitný chléb je hutný, sytý chléb pečený převážně z žitné mouky. Ta se mele ze zrna žita (Secale cereale), blízkého příbuzného pšenice a ječmene. Podle toho, kolik otrub mouka obsahuje (jak je světlá, nebo tmavá), má barvu od světle béžové po téměř černou. Často se kypří kváskem, který prohloubí chuť a dodá kyselost, bez které se žitné těsto při pečení nechová, jak má.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
4–5 dní zabalený v papíru nebo v utěrce, aby kůrka zůstala křupavá. V igelitu kůrka změkne, chléb ale vydrží o něco déle.
- V lednici
Nedoporučuje se. V lednici chléb sice pomaleji plesniví, ale rychleji tvrdne, a to platí pro všechny druhy chleba. Kváskový chléb s vysokým podílem žita vydrží při pokojové teplotě asi týden i tak. Chléb, na kterém se objeví plíseň, vyhoď.
- V mrazáku
Až 3 měsíce, krájený i v celku. Pevně ho zabal do fólie a pak do alobalu. Rozmraz ho při pokojové teplotě, nebo ho opeč rovnou zmražený.
Jak vybrat
Vyber chléb podle toho, jakou chuť chceš a k čemu ho použiješ. Světlý žitný chléb ze světlé žitné mouky smíchané s pšeničnou je jemnější a hodí se na sendviče. Tmavý žitný chléb a pumpernikl chutnají výrazněji, takže se hodí na otevřené chlebíčky a k ostrým sýrům nebo uzeninám. Hledej bochník s pevnou, hutnou střídou a kůrkou, která je pořádná, ale ne tvrdá jako kámen. Řemeslný nebo kváskový chléb má bohatší chuť. Přičichni k němu: má vonět příjemně a lehce kysele. Chléb s nepříjemným nebo příliš kvasnicovým pachem nekupuj.
Čím nahradit
Pumpernikl (je to vlastně druh žitného chleba, takže je stejně hutný a zemitý)
Celozrnný kváskový nebo vícezrnný chléb. Když chceš v receptu typickou chuť žitného chleba, přidej do jídla kmín.
Příprava
Krájej žitný chléb vroubkovaným nožem, řezy budou čisté. Opečením chléb získá výraznější chuť, a pokud změkl, znovu zkřupne. Hutné druhy jako pumpernikl krájej na tenké plátky na otevřené chlebíčky po dánském způsobu (smørrebrød). Chléb z lednice nech před podáváním ohřát na pokojovou teplotu, bude mít lepší strukturu i chuť.
Nic nevyhazuj
Ze ztvrdlého žitného chleba udělej výraznou strouhanku do masových koulí nebo na zapékané pokrmy, nebo z něj nakrájej krutony do polévek a salátů. Můžeš ho taky usušit a umlít a zahustit jím omáčky nebo dušená masa. Ve Skandinávii se zbytky žitného chleba tradičně suší na křupavé plátky jako křehký chléb (knäckebröd).
V kuchyni
Tepelná úprava
Žitný chléb je nejlepší opečený. Vynikne jeho sladová sladkost a kůrka zase zkřupne. Použij ho na klasické lahůdkářské sendviče (sendvič Reuben, pastrami na žitném chlebu), na skandinávské otevřené chlebíčky smørrebrød nebo ho podávej k sytým polévkám a dušeným masům. Nakrájej ho na kostky a opeč na krutony, nebo ho natrhej na hrubou strouhanku. Hodí se taky jako základ slaných chlebových nákypů a nádivek.
Hodí se k
- Uzený losos a smetanový sýr
- Corned beef a pastrami
- Výrazné vyzrálé sýry (gruyère, vyzrálý čedar, ementál)
- Nakládaný sleď a hořčice
- Kmín, koprová a fenyklová semínka
- Máslo a med
- Kysané zelí a kyselé okurky
- Játrová paštika a cibule
Co to je
Žitný chléb je hutný, sytý chléb pečený převážně z žitné mouky. Ta se mele ze zrna žita (Secale cereale), blízkého příbuzného pšenice a ječmene. Podle toho, kolik otrub mouka obsahuje (jak je světlá, nebo tmavá), má barvu od světle béžové po téměř černou. Často se kypří kváskem, který prohloubí chuť a dodá kyselost, bez které se žitné těsto při pečení nechová, jak má. Může být čistě žitný, nebo smíchaný s pšeničnou moukou, aby měl lehčí střídu.
Jak chutná
Žitný chléb má plnou chuť o několika vrstvách. Základ je zemitý, skoro minerální, a nad ním jsou tóny tmavého karamelu a sladu s lehce hořkým koncem. Kváskový chléb je navíc příjemně kyselý. Střída je pružná, dobře se žvýká a dlouho drží vláhu. Ostrá, anýzová chuť, kterou si se žitným chlebem spojuje hodně lidí, nepochází ze žita. Dává ji kmín, který se do chleba přidává často, ale ne vždy.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je žitný chléb bezlepkový?
Čím má žitný chléb tak typickou chuť?
Proč je žitný chléb hutnější než pšeničný?
Jak skladovat žitný chléb, aby vydržel čerstvý?
Jaký je rozdíl mezi světlým a tmavým žitným chlebem a pumperniklem?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Žitných chlebů je celá škála. Světlý žitný chléb se peče ze světlé žitné mouky smíchané s pšeničnou. Je měkčí a jemnější, a proto oblíbený na sendviče. Tmavý žitný chléb obsahuje víc vnějších otrubových vrstev zrna, má tedy tmavší barvu a výraznější chuť. Nejtmavší je pumpernikl. Tradičně se dělá z nahrubo šrotovaného celého žitného zrna a peče se pomalu při nízké teplotě až 24 hodin. Téměř černou barvu a sladkou chuť připomínající melasu mu dávají Maillardovy reakce, ne přidané barvivo. V mramorovaném žitném chlebu se prolíná světlé a tmavé těsto, takže krásně vypadá a má vyváženou chuť. Spousta je i místních specialit: dánský rugbrød je hutný a plný semínek, ruský borodinský chléb se peče s koriandrem a sladem, finský ruisleipä je kyselý, hutný žitný chléb, který se tradičně peče jako plochý kulatý bochník s dírou uprostřed (reikäleipä). Americký židovský žitný chléb, často s kmínem, se stal typickým lahůdkářským chlebem.
Historie
Cesta žita od nenáviděného plevele k oblíbené základní potravině dokládá, jak se lidé dokázali přizpůsobit. Žito pochází z oblasti mezi Tureckem a Kaspickým mořem a zpočátku bylo nežádoucím vetřelcem v pšeničných a ječných polích. Jak se ale zemědělství šířilo na sever do chladnějšího a vlhčího podnebí, kde se pšenici nedařilo, stala se odolnost žita nepostradatelnou. V době bronzové a železné se ve střední Evropě už pěstovalo záměrně a v římské době a raném středověku se stalo hlavní plodinou dál na severu. Římský přírodovědec Plinius starší kolem roku 77 n. l. žito odbyl jako „velmi chudou potravu, dobrou jen k odvrácení hladu“. Přesto toto „obilí chudých“ živilo ve středověku miliony lidí. Ve středověké Evropě jedli rolníci každý den chléb ze soržice, tedy ze směsi žita a pšenice, kdežto čistý bílý pšeničný chléb byl přepychem bohatých. Žito hluboce prorostlo kulturou Německa, Polska, Ruska a Skandinávie a vznikly tam bohaté místní pekařské tradice. Židovští přistěhovalci z východní Evropy si koncem 19. století přivezli do Ameriky svou tradici pečení žitného chleba. Tak vznikl proslulý žitný chléb židovských lahůdkářství, který se stal synonymem sendvičů s pastrami a newyorské kuchyně.
Věda
Žito je pro pekaře zajímavým oříškem a bez znalosti jeho chemie se s ním pracovat nedá. Na rozdíl od pšenice nedokážou žitné bílkoviny (hlavně sekalin) vytvořit pružnou lepkovou síť, díky které pšeničný chléb vzdušně nakyne. Strukturu žitného těsta místo toho drží pentosany. Jsou to složité polysacharidy, které nasají až osminásobek své hmotnosti vody. Pentosany tvoří vazké gely, v nichž se zachytí plyny z kvašení, a tak vzniká typická hutná, vláčná střída žitného chleba. Potíž je v tom, že žito má hodně enzymů amyláz, které intenzivně štěpí škrob na cukry. Tato enzymatická činnost sice dává kvašení potravu a pomáhá chuti, umí ale také rozložit škrob, který při pečení mazovatí a spolu s pentosanovými gely tvoří kostru střídy. Výsledkem je slehlý bochník s lepivou, mazlavou střídou (anglicky se tomu říká starch attack). Tradičním řešením je kvásek: mléčná a octová kyselina, které vytvoří divoké bakterie, sníží pH těsta zhruba na 3,8–4,5 a tím amylázy silně utlumí. Proto se skoro všechny tradiční žitné chleby kypří kváskem. Vysoká počáteční teplota pečení (asi 230–270 °C) rychle zpevní kůrku a vyřadí enzymy dřív, než stihnou napáchat škodu. Následné snížení teploty zajistí, že se hutný vnitřek propeče rovnoměrně.
Původ a etika
Žito se obecně považuje za obilí šetrné k životnímu prostředí. Hluboké kořeny zlepšují strukturu půdy a omezují erozi, a protože žito snáší chlad a je odolné vůči chorobám, vystačí s menšími vstupy než pšenice. V udržitelném zemědělství se často pěstuje jako meziplodina. Pokud chceš vybírat co nejodpovědněji, hledej biochléb z pekáren, které berou mouku z místních nebo regionálních mlýnů. Podpoříš tím kratší dodavatelské řetězce a tradiční mlynářství. Řemeslní pekaři, kteří používají staré odrůdy žita a tradiční kváskové postupy, uchovávají rozmanitost kuchyně i osvědčené postupy.