Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Sádlo kančí

Maso

Sádlo kančí

Kančí sádlo je vyškvařený tuk prasete divokého (Sus scrofa), předka prasete domácího. Na rozdíl od běžného vepřového sádla pochází tento ceněný tuk ze zvířat, která se volně živí žaludy, jedlými kaštany, kořínky a divokými rostlinami. Proto má výraznou, vrstevnatou chuť, v níž je cítit les, a smetanově bílou až lehce nažloutlou barvu.

Sezóna
Celoročně (nejlepší na podzim a v zimě, kdy se divočáci krmí žírem – žaludy a bukvicemi)
Cena
Vysoká
Výživa na 100 g
  • 902 kcal
  • 0 g bílkoviny
  • 100 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Uzavřená sklenice: 1–2 týdny na chladném, tmavém místě mimo dosah tepla a světla

V lednici

Vzduchotěsná nádoba: 3–6 měsíců; sádlo pevně ztuhne

V mrazáku

Pevně zabalené nebo vakuované: až 1 rok, kvalita se téměř nezhorší

Jak vybrat

Kupuj kančí sádlo od prověřených specializovaných prodejců nebo zpracovatelů zvěřiny, kteří ti doloží původ. Dobře vyškvařené kančí sádlo je smetanově bílé až světle slonovinové, někdy lehce nažloutlé. Sytě jantarová nebo hnědá barva znamená, že se škvařilo při příliš vysoké teplotě. Vonět má čistě, zemitě a oříškově. Sádlo, které páchne žluklinou nebo jinak nepříjemně, nekupuj. Nejkvalitnější je plstní sádlo (tuk kolem ledvin) pomalu vyškvařené v kotli. Hledej malé řemeslné výrobce, kteří zpracovávají divočáky z lesa, zejména z evropských dubových a bukových lesů.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Kvalitní vepřové sádlo z prasat chovaných na pastvě nebo sádlo z prasat ibérico, která mají podobnou chuť díky podobné stravě bohaté na žaludy

V nouzi

Kachní sádlo nebo výpek ze slaniny dodají část masité hloubky, chutnají ale jinak; hovězí lůj se hodí na vysoké teploty, jemný lesní charakter mu ale chybí

Příprava

Sádlo z lednice nech před použitím 15–20 minut při pokojové teplotě, snáz se odměřuje i zapracovává. Když do pečení potřebuješ studený tuk, krájej ho rovnou z vychlazeného bloku. Když doma škvaříš syrový kančí tuk, drž teplotu pod 120 °C. Zachováš tak chuť a sádlo nechytí nepříjemné pachutě. Tuk nakrájej na malé stejné kousky nebo ho umel na mlýnku na maso, vyškvaří se rychleji a rovnoměrněji. Ještě tekutý ho sceď přes jemné plátýnko.

Nic nevyhazuj

Škvarky, které po škvaření zbudou (křupavé kousky vaziva a masa), jsou lahůdka, pokud divočák prošel povinným úředním vyšetřením na trichinely. Osol je, okořeň bylinkami a máš skvělou chuťovku. Můžeš je taky rozdrobit do salátu nebo zapéct do kukuřičného chleba. Připečené zbytky z pánve si schovej, prohloubí chuť dušených jídel i omáček. Samotné sádlo poslouží i mimo kuchyni: ošetříš jím kožené výrobky nebo ochráníš proti rezi litinu a nástroje z uhlíkové oceli.

V kuchyni

Tepelná úprava

Kančí sádlo vyniká při vysokých teplotách, protože má bod zakouření zhruba 180–200 °C. Opékej na něm zvěřinu, restuj lesní houby nebo v něm fritoj. Výsledek bude mimořádně křupavý a chuťově plnější. Při pečení z něj vzniká nádherně křehké, lístkující těsto na koláče a slané pečivo. Hodí se hlavně na zvěřinové paštiky v těstě, pâté en croûte a venkovské koláče. Konfituj v něm kachní stehna nebo vepřový bůček, k tučnému masu se jeho zemité tóny skvěle hodí. Namaž ho na chleba s křupavou kůrkou a posyp hrubou solí a bylinkami. Je to tradiční evropská svačina. Troškou dochuť pečenou zeleninu nebo ho vmíchej do bramborové kaše.

Hodí se k

  • Lesní houby (hřiby, lišky, smrže)
  • Kořenová zelenina (pastinák, vodnice, mrkev)
  • Cibulová zelenina (šalotka, česnek, pórek)
  • Košťálová zelenina (zelí, růžičková kapusta)
  • Zvěřina (jelení maso, bažant, králík)
  • Výrazné bylinky a koření (rozmarýn, tymián, šalvěj, jalovec)
  • Sušené ovoce (švestky, třešně, meruňky)
  • Jedlé kaštany a vlašské ořechy
  • Červené a likérové víno
  • Kamenem mleté obilí a venkovský chléb

Co to je

Kančí sádlo je vyškvařený tuk prasete divokého (Sus scrofa), předka prasete domácího. Na rozdíl od běžného vepřového sádla pochází tento ceněný tuk ze zvířat, která se volně živí žaludy, jedlými kaštany, kořínky a divokými rostlinami. Proto má výraznou, vrstevnatou chuť, v níž je cítit les, a smetanově bílou až lehce nažloutlou barvu.

Jak chutná

Kančí sádlo má nezaměnitelně výraznou, zemitou chuť a od sádla z domácích prasat se jasně liší. Kdo ho ochutná, najde v něm tóny pražených oříšků a lesních hub, výraznou masitou chuť připomínající slaninu a jemný nádech zvěřiny. Takovou hloubku běžné vepřové sádlo z obchodu nemá. Dává mu ji pestrá strava divočáka. Je to všežravec, jehož potrava je bohatá na žír, tedy žaludy a bukvice.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

Kančí sádlo se hodně liší podle toho, čím se zvíře živilo, kde žilo a z které části těla tuk pochází. Plstní sádlo, vyškvařené z vnitřního tuku kolem ledvin, je nejjemnější a nejčistší, ideální na těsta a pečivo. Hřbetní sádlo má o něco výraznější chuť a hodí se do slaných jídel. Tuk divočáků z dubových lesů, kteří žerou hlavně žaludy, obsahuje víc kyseliny olejové. Dává nejcennější sádlo s oříškovou chutí, podobně jako u španělských prasat ibérico v dehesách, řídkých dubových pastvinách. Divočáci z texaského Hill Country, z evropských lesů i z Chile dávají sádlo, jehož charakter odráží, čím se v daném kraji živí.

Historie

Divočák má v dějinách kuchyně skoro mýtické místo: od starého Říma po středověkou Evropu byl vrcholem každé hostiny. Římský labužník Apicius věnoval úpravám kance celou kapitolu spisu De Re Coquinaria a básník Martialis psal o kancích vykrmených etruskými žaludy. Ve středověké a tudorovské Anglii se o vánočních hostinách slavnostně přinášela na stůl kančí hlava. Symbolizovala hojnost a loveckou zdatnost šlechty. Než existovaly lednice, bylo škvaření a uchovávání živočišných tuků nutné k přežití a sádlo z ulovených divočáků se škvařilo stejně jako sádlo domácích prasat. V tradiční selské kuchyni od Německa přes Španělsko po Itálii se z uloveného divočáka využilo všechno a tuk se škvařil na vaření, konzervování i na chleba. Tahle zásada využít celé zvíře dnes žije dál v řemeslném uzenářství.

Věda

Charakter kančího sádla vychází přímo z toho, čím se divočák živí a jak aktivně žije. Výzkumy iberských prasat ukazují, že krmení žaludy výrazně zvyšuje obsah mononenasycených mastných kyselin v tuku, zejména kyseliny olejové. Pastva na trávě a jiné zelené píci zase zvyšuje obsah omega-3. Studie srovnávající divočáky s domácími prasaty zjistily u divočáků vyšší podíl některých minoritních mastných kyselin, mimo jiné C17:0, C20:2(n-6), EPA (C20:5 n-3) a DPA (C22:5 n-3). V běžném vepřovém se vyskytují jen ve stopovém množství. Lehce nažloutlý nádech mohou dát sádlu rostlinná barviva rozpustná v tucích, která divočák přijímá z pestré potravy. Sytě jantarová barva je následkem škvaření při vysoké teplotě. Kančí tuk obvykle obsahuje zhruba 35–40 % nasycených tuků a 40–45 % mononenasycených, zbytek (často 12–20 %, podle potravy) tvoří polynenasycené tuky. Díky vysokému podílu nasycených a mononenasycených tuků je při vaření tepelně stabilní. Kvůli o něco vyššímu obsahu polynenasycených tuků ale žlukne o něco snáz než sádlo domácích prasat.

Původ a etika

Lov divočáků patří k nejetičtějším a nejudržitelnějším zdrojům živočišného tuku. V Texasu a podobných oblastech působí zdivočelá prasata velké škody v zemědělství i v přírodě a lov je nezbytný k regulaci jejich stavů. Tato invazní zvířata jsou potomci uprchlých domácích prasat a vysazených evropských divočáků. Ničí úrodu, poškozují původní prostředí a berou potravu původním druhům zvěře. Sádlo z regulačního lovu tak mění ekologický problém v cennou surovinu a zároveň podporuje venkov i ochranu přírody. Etické produkty z divočáka by měly pocházet od lovců s povolením nebo zpracovatelů, kteří dbají na šetrný lov a využijí celé zvíře. Na rozdíl od chovaných prasat žijí divočáci volně, nejsou zavření. Protože si ale potravu shánějí volně, mohou mít divočáci v částech střední Evropy (zejména v Bavorsku a na Šumavě) zvýšený obsah radioaktivního cesia z černobylského spadu. Zvěřina z postižených oblastí se proto před prodejem testuje.

Košík