- Sezóna
- Koupíš ho celý rok. Jeho kvalita závisí na podzimní a zimní sklizni jablek a citrusů.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 325 kcal
- 0,3 g bílkoviny
- 0,3 g tuky
- 90,4 g sacharidy
Pektin
Pektin
Pektin je přírodní polysacharid z primárních buněčných stěn suchozemských rostlin. Nejvíc ho mají jablka, kůra citrusů a kdoule. V kuchyni nejde o chuť. Cení se, protože s kyselinou a cukrem tvoří gel, a díky tomu mají džemy, želé a cukrovinky pevnost, lesk a stálost.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Neotevřený pektin skladuj v chladné a suché skříňce, mimo vlhko a světlo.
- V lednici
Lednice není potřeba. Otevřené balení ale dej do dobře uzavřené nádoby a skladuj v suchu.
- V mrazáku
Mrazit ho nemusíš. Při rozmrazování by navíc mohl natáhnout vlhkost a hůř želírovat.
Jak vybrat
Pektin vybírej podle stupně esterifikace a podle toho, na co ho chceš použít. Vysokoesterifikovaný pektin potřebuje ke ztuhnutí cukr a kyselinu a je to klasika na tradiční džemy. Nízkoesterifikovaný pektin tuhne s vápníkem, proto se hodí na méně sladké nebo slané recepty. Prášek má být sypký, slonovinový až světle béžový, bez hrudek a bez cizího pachu.
Čím nahradit
Rostlinnou náhradou je agar, ztuhne ale pevněji a víc se láme.
Želatina dá sladkým receptům podobnou texturu, kyselinu ale snáší hůř než pektin a není veganská.
Příprava
Pektin rozptyl rovnoměrně, jinak se udělají hrudky. Před přidáním tekutiny ho prošlehej s cukrem nebo ho podle návodu rozpusť v odměřené tekutině. Želírovat začne až po povaření a správně ztuhne jen při správné kyselosti.
Nic nevyhazuj
Pektin si můžeš vyrobit i doma z jádřinců jablek a citrusové kůry. Z odpadu z kuchyně tak máš vlastní želírovací prostředek.
V kuchyni
Tepelná úprava
S pektinem nestačí jen vařit. Musíš ho rozpustit a aktivovat. Bez něj se neobejdou džemy, pâte de fruit (ovocné želé), ovocné polevy ani moderní ovocné gely. Texturu v nich určuje přesná teplota a pH.
Hodí se k
- Jablko
- Citrusy
- Bobuloviny
- Rebarbora
- Cukr
- Vápník
Co to je
Pektin je přírodní polysacharid z primárních buněčných stěn suchozemských rostlin. Nejvíc ho mají jablka, kůra citrusů a kdoule. V kuchyni nejde o chuť. Cení se, protože s kyselinou a cukrem tvoří gel, a díky tomu mají džemy, želé a cukrovinky pevnost, lesk a stálost.
Jak chutná
Pektin sám skoro nechutná, není sladký ani hořký. Poznáš ho podle textury: dodá hebkou hustotu, ve které vyniknou vůně ovoce. Dochuť je čistá, takže kyselost a aroma ovoce zůstanou nerušené.
Časté otázky
Je pektin veganský?
Proč mi džem s pektinem neztuhne?
Dá se pektin použít i do slaných jídel?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Prodávaný pektin se dělí hlavně podle stupně esterifikace. Je to chemický rozdíl, který v kuchyni poznáš podle toho, jak se pektin chová. Vysokoesterifikovaný pektin: Vyrábí se převážně z jablečných výlisků a citrusové kůry z ovocných sadů mírného pásma a nejlépe funguje při vysokém obsahu cukru. Nejsilněji želíruje pektin z jablek sklizených v rané zralosti, kdy mají nejvíc protopektinu. Gel je pružný a lesklý, ideální na tradiční zavařeniny, ve kterých se charakter ovoce projeví kyselostí, ne texturou. Nízkoesterifikovaný pektin: Vzniká částečnou deesterifikací vysokoesterifikovaného pektinu z citrusové kůry nebo jablečných výlisků. Místo cukru potřebuje vápenaté ionty. Gel je měkčí a přizpůsobivější a vlastní chuť ovoce vynikne i s menším množstvím cukru. Amidované varianty, ve kterých jsou některé esterové skupiny nahrazené amidovými, potřebují méně vápníku a tvoří termoreverzibilní gely. Cukrář tak má texturu pevně v rukou, třeba u polev, které jde znovu rozpustit.
Historie
Lidé s pektinem pracovali celá staletí předtím, než dostal jméno. Starověk: Řečtí a římští kuchaři si všimli, že kdoule a nezralá jablka záhadně zahušťují ovocné pasty. Tuhle zkušenost využívali v prvních cukrovinkách a léčivých lektvarech. Středověk: Když se do Evropy dostal po arabských obchodních cestách cukr, rozvinulo se i zavařování ovoce. Klášterní kuchyně zdokonalily džemy a želé a jako přirozené zahušťovadlo používaly jablka a kdoule dávno předtím, než chemie věděla proč. Novověk: Pektin poprvé izoloval francouzský chemik Louis-Nicolas Vauquelin v roce 1790 a pojmenoval ho Henri Braconnot v roce 1825. Průmyslová výroba z jablečných výlisků, které zbývají po výrobě moštu a džusu, začala v Německu na počátku 20. století. Z odpadu se tak stala jedna ze základních surovin potravinářství. Dnes pektin najdeš v domácí kuchyni i v průmyslu, včetně farmaceutických přípravků.
Věda
Pektin tvoří hlavně jednotky kyseliny galakturonové spojené do dlouhých řetězců. Gel vznikne, když se řetězce za určitých podmínek seřadí a propojí. U vysokoesterifikovaného pektinu cukr váže vodu a kyselina neutralizuje náboj, takže se řetězce můžou spojit. U nízkoesterifikovaného pektinu tvoří mezi řetězci můstky vápenaté ionty a vznikne struktura, které se říká „vaječná krabice“. Díky této stavbě pektin stabilizuje směsi, omezuje synerezi (oddělování vody) a mění texturu v ústech, aniž by přidal chuť.
Původ a etika
Většina prodávaného pektinu se vyrábí z vedlejších produktů zemědělství, hlavně z jablečných výlisků a citrusové kůry. Je to proto dobrý příklad oběhového hospodářství v potravinářství. Při odpovědném nákupu jde o dohledatelný původ ze sadů, které šetří vodou a chemii používají co nejméně. Lidé víc chtějí suroviny s krátkým a srozumitelným složením, a tak se znakem kvality stává i otevřenost ohledně způsobu extrakce a výroba bez agresivních rozpouštědel.