- Sezóna
- K dostání celý rok, protože se zpracovávají v plné zralosti.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 330 kcal
- 5,1 g bílkoviny
- 2,6 g tuky
- 56,4 g sacharidy
Ostružiny lyofilizované
Ostružiny lyofilizované
Lyofilizované ostružiny jsou celé nebo nalámané plody ostružiníku Rubus fruticosus a příbuzných druhů. Rychle se zmrazí a pak se ve vakuu suší: voda z nich odchází sublimací, takže zůstane zachovaná buněčná struktura, barviva i aroma. Výsledkem jsou velmi lehké, křehké plody s výraznou chutí a dlouhou trvanlivostí. Můžeš je znovu nechat nasáknout tekutinou, nebo je použít rovnou jako křupavý prvek.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Po otevření skladuj ve vzduchotěsné nádobě mimo světlo a teplo nejdéle měsíc.
- V lednici
Do lednice je nedávej: při každém otevření studené nádoby se sráží vlhkost a plody rychle změknou. Nech je raději při pokojové teplotě.
- V mrazáku
Mrazit je nemusíš a při otevření nádoby hrozí sražená vlhkost. Neotevřená balení vydrží nejlépe v chladnější místnosti až do data minimální trvanlivosti.
Jak vybrat
Vybírej ostružiny sytě zbarvené, od inkoustově fialové po skoro černou, s neporušenými peckovičkami a jen s trochou prášku na dně balení. Čistá, výrazná vůně po otevření znamená, že byly dobře zpracované a nedostala se k nim vlhkost. Vyhni se plodům, které hnědnou nebo jsou kožovité – to jsou známky oxidace nebo nedokonalého usušení.
Čím nahradit
Lyofilizované maliny – mají podobnou rovnováhu kyselosti a výrazné ovocné chuti.
Sušené ostružiny – jsou ale hutnější a méně aromatické.
Příprava
Použij je rovnou jako křupavou ozdobu, rozdrť na prášek do pečiva, nebo je nech krátce nasáknout ve studené vodě či sirupu do omáček a náplní; po nasáknutí jsou měkčí než čerstvé. Nenamáčej je dlouho – chuť by se rozředila a plody by se rozpadly.
Nic nevyhazuj
Jemný ostružinový prášek, který se usadí na dně balení, vmíchej do jogurtu, smoothie nebo zálivky, ať nepřijdeš o žádné aroma.
V kuchyni
Tepelná úprava
Lyofilizované ostružiny se hodí všude, kde vadí vlhkost – do sněhových pusinek, vrstvených těst nebo suchých kořenicích směsí. Rozemleté na prášek poslouží jako přírodní barvivo, můžeš je nechat vyluhovat ve smetaně, nebo je nechat nasáknout do omáček, kde chceš přesnou a pokaždé stejnou chuť.
Hodí se k
- Hořká čokoláda
- Vanilka
- Jehněčí
- Černý čaj
- Lískový ořech
- Zvěřina
Co to je
Lyofilizované ostružiny jsou celé nebo nalámané plody ostružiníku Rubus fruticosus a příbuzných druhů. Rychle se zmrazí a pak se ve vakuu suší: voda z nich odchází sublimací, takže zůstane zachovaná buněčná struktura, barviva i aroma. Výsledkem jsou velmi lehké, křehké plody s výraznou chutí a dlouhou trvanlivostí. Můžeš je znovu nechat nasáknout tekutinou, nebo je použít rovnou jako křupavý prvek.
Jak chutná
Nejdřív přijde ostrá, pronikavá kyselost, která připomene nedozrálé hrozny na červené víno a rozmačkané lesní plody. Pak se chuť rozvine v koncentrovanou ostružinovou esenci, kde se sladkost potkává s tříslovitou hořkostí – jako ostružiní prohřáté pozdním letním sluncem. Dozvuk je suchý a dlouhý, s lehce dřevitými tóny po semínkách a vůní fialek, která v ústech zůstane, i když se plod už dávno rozpustil.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Mají lyofilizované ostružiny podobnou výživovou hodnotu jako čerstvé?
Dají se lyofilizované ostružiny znovu namočit?
Proč jsou lyofilizované ostružiny dražší než sušené ovoce?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Lyofilizace sice sjednotí texturu, ale rozdíly mezi odrůdami poznáš. Divoké evropské ostružiny: sbírají se z mezí a okrajů lesů, mají menší peckovičky, výraznou kyselost a pryskyřičný podtón, protože rostou v chudší půdě a chladnějším podnebí. Odrůdy z pacifického severozápadu USA: rostou v hlinitých půdách s dostatkem deště, mají větší plody, plnější sladkost a jemnější třísloviny a často se lyofilizují celé, aby vynikla jejich velikost. Plantáže na jižní polokouli: hlavně v Chile, se sklízejí v opačné sezóně a díky silnému slunci a rychlému dozrávání mají svěžejší, květinovější chuť. Sklízí se obvykle při plné fenolické zralosti, často ručně, aby se plody neotloukly, a do několika hodin se zmrazí, aby se zastavil enzymatický rozklad. Chuť pak sahá od ostře vinné po plnou a džemovou – a určuje ji půda a podnebí stejně jako okamžik sklizně.
Historie
Ostružiny lidé jedí od starověku. Starověk: řečtí lékaři včetně Dioskúrida popisovali plody i listy ostružiníku jako potravu i lék a cenili si jejich svíravosti. Římští autoři zmiňovali, že rostou podél cest a na statcích a jedí se čerstvé nebo svařené na sirup. Středověk: ostružiny se šířily přes klášterní zahrady a obecní pastviny a uchovávaly se jako víno, likéry a hustá povidla, aby vydržely přes zimu. Sbíraly se ve volné přírodě, nepěstovaly se, a uchovat je dalo hodně práce; cíleně se začaly pěstovat až v 19. století. Moderní doba: lyofilizace, vyvinutá v polovině 20. století původně pro farmacii a vojenské příděly, z ostružin udělala lehkou a trvanlivou surovinu. Kuchaři a výrobci tak mohou zachytit krátkou sezónu v jejím vrcholu, nejsou vázaní na dobu sklizně a ostružiny se dají vozit po celém světě, aniž by výrazně ztratily vůni nebo barvu.
Věda
Při lyofilizaci se ostružiny rychle zmrazí, aby vznikly malé krystalky ledu, a pak se sníží tlak, takže led sublimuje rovnou na páru. Buněčné stěny tak zůstanou celé a plody si udrží tvar i těkavé aromatické látky. Antokyany, které dávají plodům tmavou barvu, se většinou zachovají a bez vody se zastaví enzymatické hnědnutí i růst mikrobů. Díky vzniklé pórovitosti se plody na jazyku rychle rozpouštějí a skvěle nasávají tekutinu.
Původ a etika
Při etickém nákupu dej přednost plodům z farem, které chrání půdu a používají minimum pesticidů – ostružiny se jedí celé a loupat je nejde. Transparentní dodavatelský řetězec by měl uvádět zemi původu a podmínky sklizně. Lyofilizace je sice energeticky náročná, ale díky výrazně delší trvanlivosti snižuje plýtvání jídlem a zodpovědní výrobci spotřebu energie vyvažují obnovitelnými zdroji a efektivním zpracováním po dávkách.