- Sezóna
- V Evropě se sklízí koncem léta. V Austrálii, která je největším producentem, se sklízí koncem jara až začátkem léta. Mele se celoročně.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 371 kcal
- 36,2 g bílkoviny
- 9,7 g tuky
- 40,4 g sacharidy
Mouka lupinová
Mouka lupinová
Lupinová mouka je jemně umletý prášek ze semen lupiny. Nejčastěji se mele ze sladké lupiny, tedy z odrůd vyšlechtěných na nízký obsah přirozených alkaloidů. Stojí na pomezí luštěniny a obilí. Dřív se lupina cenila hlavně proto, že roste i na chudé půdě. Dnešní kuchyně v ní oceňuje vysoký obsah bílkovin a to, jak se chová při pečení.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj ji v dobře uzavřené nádobě v chladné a tmavé spíži nejvýš jeden měsíc.
- V lednici
V lednici vydrží až šest měsíců. Tuky v ní nezvětrají a nežluknou.
- V mrazáku
V mrazáku vydrží až rok. Před použitím ji nech ohřát na pokojovou teplotu.
Jak vybrat
Vybírej mouku světle žlutou, ne matně béžovou. Světle žlutá barva prozrazuje čerstvost a pečlivé mletí. Má vonět čistě a lehce oříškově, nikdy ostře nebo hořce. Mouku, která je výrazně hořká, vyhoď, protože hořkost prozrazuje alkaloidy. Hledej na obalu jasné označení „sladká lupina“, které zaručuje nízký obsah alkaloidů. Platí to hlavně tehdy, když mouku použiješ syrovou nebo jen krátce tepelně upravenou.
Čím nahradit
Cizrnová mouka, i když má víc škrobu a méně bílkovin.
Odtučněná mandlová mouka, přijdeš ale o luštěninový charakter.
Příprava
Lupinovou mouku před vařením nebo pečením nech nasáknout tekutinou. Díky vysokému obsahu bílkovin a vlákniny tekutinu prudce saje. Často se míchá s jinými moukami nebo se váže vejci, psylliem či zahušťovadly. Pečivo pak není tak těžké a hutné a hořkost se zjemní.
Nic nevyhazuj
Zbytky mouky přidej po troškách do polévek nebo dušených jídel. Zahustíš je a dodáš jim bílkoviny, a mouka se neztratí někde vzadu ve spíži.
V kuchyni
Tepelná úprava
Lupinová mouka se nejlépe uplatní v pečivu, plackách, těstě na těstoviny a v těstíčkách, kde pevnost dodávají bílkoviny místo lepku. Dobře poslouží i k obalování před smažením: vytvoří křupavou zlatavou kůrku a nasaje jen málo oleje.
Hodí se k
- Olivový olej
- Rozmarýn
- Česnek
- Římský kmín
- Citronová kůra
- Zrající sýr
Co to je
Lupinová mouka je jemně umletý prášek ze semen lupiny. Nejčastěji se mele ze sladké lupiny, tedy z odrůd vyšlechtěných na nízký obsah přirozených alkaloidů. Stojí na pomezí luštěniny a obilí. Dřív se lupina cenila hlavně proto, že roste i na chudé půdě. Dnešní kuchyně v ní oceňuje vysoký obsah bílkovin a to, jak se chová při pečení.
Jak chutná
Nejdřív ucítíš jemně oříškovou chuť, která připomíná slupku syrové mandle a čerstvou cizrnu. Pak přijde krémová, výrazně luštěninová plnost s lehkou trávovou hořkostí. Dochuť je suchá, mírně svíravá a čistá. Hodí se proto do slaných jídel i do střídmě sladkého pečiva.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Může lupinovou mouku jíst každý?
Je lupinová mouka hořká?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Lupinová mouka se vyrábí z několika pěstovaných druhů lupiny. Každý z nich výrazně ovlivnila půda, podnebí a historie pěstování.
Lupina bílá (Lupinus albus)
Lupina bílá se tradičně pěstuje po celém Středomoří. Daří se jí v lehkých, neutrálních až mírně kyselých půdách a v teplých, suchých létech. Vápenaté půdy snáší lépe než ostatní pěstované lupiny. Sklízí se, když suché lusky na stonku chrastí. Ze semen je světlá, krémová mouka s jemnou hořkostí a plnou texturou, oblíbená v italské a řecké kuchyni.
Lupina žlutá (Lupinus luteus)
Lupina žlutá pochází ze západního Středomoří. Dnes se pěstuje hlavně na písčitých kyselých půdách v Polsku a jinde ve střední a východní Evropě. Dává o něco tmavší mouku s výraznými zemitými tóny a pevnější dochutí. Zralé lusky snadno praskají, a proto je potřeba sklizeň pečlivě načasovat.
Lupina úzkolistá (Lupinus angustifolius)
Převládá v Austrálii, kde ji moderní šlechtění zbavilo většiny alkaloidů a hořkosti. Mouka z ní má čistou chuť a skoro není hořká. Díky strojové sklizni a rychlému mletí zůstává čerstvá, a proto dnes na světovém trhu převažuje.
Historie
Lupinová mouka má za sebou tisíce let. Lidé lupinu pěstovali z nutnosti a ona se dokázala přizpůsobit.
Starověk
Podle archeologických nálezů se lupina pěstovala už ve starověkém Egyptě a Řecku. Hořká semena se tam vařila a pak se několik dní máčela ve vodě, která se pravidelně měnila, aby se z nich vyplavily alkaloidy. Římští autoři píšící o zemědělství, například Columella, chválili lupinu nejen jako potravinu, ale i jako zelené hnojení, které vrací úrodnost vyčerpané půdě. Mletou lupinu jedli vojáci i rolníci. Šlo o to se najíst, ne si pochutnat.
Středověk
Ve středověku se lupina šířila po obchodních cestách ve Středomoří, hlavně přes maurské Španělsko a jižní Itálii.
Novověk
Ve dvacátém století se lupina vrátila na scénu. Šlechtitelé v Austrálii a Evropě vypěstovali sladké odrůdy, které se dají mlít rovnou. Koncem dvacátého a začátkem jednadvacátého století se lupinová mouka znovu prosadila jako surovina pro bezlepkovou, nízkosacharidovou a vysokobílkovinnou stravu. Zbavila se tak dávné nálepky nouzové potraviny a dnes si ji kuchaři vybírají záměrně.
Věda
Strukturu lupinové mouky určuje vysoký podíl bílkovin, hlavně globulinů. Ty se teplem srážejí, takže pečivo zpevní a vytvoří střídu. Škrobu má mouka málo, a proto bez dalších pojiv pšeničnou mouku nenahradí. Alkaloidy, které kdysi určovaly její hořkou chuť, ve sladkých odrůdách skoro chybějí. Jejich stopy ale pořád dodávají jemnou svíravost a hloubku chuti.
Původ a etika
Lupina pomáhá půdě: váže vzdušný dusík, takže je potřeba méně průmyslových hnojiv. Při odpovědném nákupu dej přednost pěstitelům, kteří udržují rozmanitost osevním postupem a mouku zbytečně nezpracovávají, aby si zachovala výživovou hodnotu. S rostoucí poptávkou je třeba dbát, aby se nerozšiřovaly monokultury a aby lupina dál sloužila tomu, k čemu se tradičně pěstovala: k obnově půdy.