- Sezóna
- Celoročně; nejvíc se jí v zimě kolem svátků a v létě u ohně a grilu.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 318 kcal
- 1,8 g bílkoviny
- 0,2 g tuky
- 81,3 g sacharidy
Marshmallow
Marshmallow
Marshmallow je měkká, nadýchaná cukrovinka z cukru, vody a látky, která pěnu zpevní. Původně k tomu sloužil slizovitý kořen proskurníku lékařského (Althaea officinalis). Dnešní marshmallow drží svou typickou pěnovou strukturu díky želatině nebo rostlinným hydrokoloidům.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj v uzavřené dóze v chladnější místnosti, mimo vlhko: domácí marshmallow zhruba 1–2 týdny, kupovaný do data minimální trvanlivosti na obalu.
- V lednici
Do lednice ho nedávej – ve vlhku se lepí a chladem ztuhne.
- V mrazáku
Na delší dobu ho můžeš zamrazit, po rozmražení ale může být méně pružný.
Jak vybrat
Vybírej marshmallow rovnoměrně bílý nebo jemně zabarvený, bez zežloutnutí a bez prasklin na povrchu. Čerstvý se lehkým stiskem snadno promáčkne a pomalu se vrátí do tvaru – vzduch v něm je pořád uzavřený. Ručně dělaný mívá nepravidelný tvar nebo bývá lehce poprášený škrobem; to je znak jednoduché výroby, ne vady.
Čím nahradit
Domácí marshmallow se želatinou nebo agarem – textura je podobná a chuť máš pod kontrolou.
Italská sněhová hmota – není tak žvýkavá, ale sladkost i nadýchanost napodobí.
Příprava
Jíst se dá rovnou, ale mírné teplo ho nechá zkaramelizovat. Při opékání ho drž stranou od přímého plamene, jinak se cukr na povrchu spálí dřív, než marshmallow uvnitř změkne.
Nic nevyhazuj
Okoralý marshmallow nakrájej na kostičky a rozpusť do omáčky, vmíchej do sladkostí z pufované rýže nebo ho rozpusť v horkém mléce místo cukru.
V kuchyni
Tepelná úprava
Marshmallow se většinou jí hotový, bez tepelné úpravy, na teplo ale reaguje výrazně. Při opékání na povrchu probíhá Maillardova reakce a karamelizace; rozpuštěný drží pohromadě cukrovinky a náplně. V pečení sladí a zároveň upravuje texturu: pomáhá udržet vlhkost a dodává žvýkavost.
Hodí se k
- Čokoláda
- Vanilka
- Káva
- Sušenky Digestive
- Bobulové ovoce
Co to je
Marshmallow je měkká, nadýchaná cukrovinka z cukru, vody a látky, která pěnu zpevní. Původně k tomu sloužil slizovitý kořen proskurníku lékařského (Althaea officinalis). Dnešní marshmallow drží svou typickou pěnovou strukturu díky želatině nebo rostlinným hydrokoloidům.
Jak chutná
Chuť marshmallow nestojí na složitosti, ale na textuře. Nejdřív je marshmallow jemně sladký, často s vanilkou – spíš důvěrně známý než výrazný. Pak převáží to, jak se chová v puse: rozpuštěný cukr a uzavřený vzduch působí krémově, skoro jako něco mléčného. Dozvuk je krátký a čistý, jemná sladkost odezní bez hořkosti i kyselosti. Proto se hodí k opékání, rozpouštění i k výraznějším chutím.
Časté otázky
Je marshmallow vegetariánský?
Proč se marshmallow při opékání nafoukne?
Obsahoval marshmallow původně proskurník?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Většina lidí zná marshmallow jako stejné válečky nebo kostky, ale podle země a způsobu výroby se dost liší. Klasický americký marshmallow: Vyrábí se průmyslově protlačováním (extruzí) ze želatiny, glukózového sirupu a rafinovaného cukru; je stejnoměrný, pružně žvýkavý a neutrálně sladký. Ručně dělaný marshmallow: Často ručně krájený a obalený ve škrobu nebo moučkovém cukru; chuť mu dává nerafinovaný cukr, místní med nebo přírodní aromata jako madagaskarská vanilka či citrusová kůra. Je měkčí a na jazyku se rychleji rozplývá. Rostlinný marshmallow: S agarem nebo karagenanem; je pevnější do kousnutí a má čistší dozvuk. Každý druh odráží nejen suroviny, ale i prostředí a kulturu, ve které vzniká.
Historie
Příběh marshmallow má tři etapy a v každé sloužil k něčemu jinému. Starověk: Často opakovaná, ale špatně doložená tradice tvrdí, že ve starověkém Egyptě se šťáva z proskurníku mísila s medem a ořechy na sladkost pro bohy a panovníky; samotná rostlina se ve starověkém Středomoří používala jako lék na bolavé hrdlo. Středověká a raně novověká Evropa: Lékárníci používání Althaea officinalis zdokonalili a její sliz přidávali do sirupů a pastilek, se kterými se obchodovalo po nově vznikajících obchodních cestách – v době, kdy byl luxusním zbožím i samotný cukr. Moderní proměna: V 19. století šlehali francouzští cukráři výtažek z kořene proskurníku s bílky a cukrem na pâte de guimauve (proskurníkovou pěnovou hmotu) a do konce století kořen nahradila želatina. Marshmallow tím opustil lékárnu a stal se čistě pamlskem. Průmyslová výroba ve 20. století z něj pak udělala symbol hojnosti, volného času a dětských rituálů.
Věda
Strukturu marshmallow určuje fyzika pěny. Cukerný sirup uvařený na přesnou teplotu se šlehá se želatinou nebo jiným hydrokoloidem, takže ve zpevněné hmotě zůstanou uzavřené vzduchové bublinky. Želatina vytvoří tepelně vratnou síť, která po vychladnutí ztuhne, drží vzduch na místě a přitom zůstává pružná. Poměr cukru a bílkoviny nebo polysacharidu rozhoduje o žvýkavosti, trvanlivosti a o tom, jak se marshmallow taví. Příliš vody a pěna splaskne, příliš krystalizujícího cukru a hmota je zrnitá – marshmallow tak stojí na řízené nestabilitě.
Původ a etika
Etické otázky kolem marshmallow se týkají hlavně původu želatiny a výroby cukru. Želatina se obvykle získává z hovězího nebo vepřového kolagenu, což vadí vegetariánům i lidem, kterým záleží na životních podmínkách zvířat. Rostlinné náhrady tohle řeší, ale přinášejí jiný problém – těžbu surovin z mořských ekosystémů. U cukru jde navíc o pracovní podmínky a dopad na životní prostředí, hlavně v oblastech závislých na monokulturním pěstování cukrové třtiny. Svědomití výrobci proto stále častěji dbají na průhledný dodavatelský řetězec a méně rafinovaný cukr.