- Sezóna
- Celoročně.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 440 kcal
- 9,6 g bílkoviny
- 44,2 g tuky
- 0,8 g sacharidy
Kůže z kuřete
Kůže z kuřete
Kuřecí kůže je vrchní vrstva kůže a podkoží kuřete. Tvoří ji hlavně tuk prorostlý vazivem bohatým na kolagen. Dřív se brala jako vedlejší produkt bez ceny. Dnes ji jedni odkládají na okraj talíře, protože je moc tučná, a druzí si ji cení, protože jídlu dodá chuť, vůni i křupavost jako máloco jiného.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Kuřecí kůži nenechávej při pokojové teplotě déle než 30 minut.
- V lednici
Skladuj dobře zabalenou při 0–4 °C nejvýš 48 hodin.
- V mrazáku
Zmraz dobře zabalenou nejvýš na 3 měsíce. Nejlépe ji polož naplocho, ať v mrazáku nevysychá.
Jak vybrat
Vyber kůži slonovinově bílou až světle žlutou, stejnoměrně silnou, bez modřin a šedých skvrn. Čerstvá kůže voní slabě nasládle a čistě. Když je moc vlhká nebo lepivá, je stará nebo se s ní špatně zacházelo.
Čím nahradit
Kachní kůže, která je ještě tučnější a voní trochu víc jako zvěřina.
Vyškvařený tuk ze slaniny nebo vepřové škvarky, ty ale přinesou výraznou vepřovou chuť.
Příprava
Kůži důkladně osuš, jinak nezkřupne. Vyškvařuj ji pomalu na středním plameni: tuk se od kolagenu oddělí, kůže zkřehne a nepřipálí se.
Nic nevyhazuj
Z odřezků vyškvař drůbeží sádlo na vaření a ze zbytku usmaž škvarky. Hodí se navrch do polévek nebo salátů.
V kuchyni
Tepelná úprava
Při pečení, škvaření na pánvi, smažení ve fritéze i sušení využiješ, že kůže je zásobárnou tuku a zároveň drží tvar. Při pomalém škvaření zůstane chuť čistá a jemná, vysoká teplota přinese nejvíc křupavosti a pečené chuti.
Hodí se k
- Brambory
- Zelí
- Jablka
- Čočka
- Ocet
- Černý pepř
Co to je
Kuřecí kůže je vrchní vrstva kůže a podkoží kuřete. Tvoří ji hlavně tuk prorostlý vazivem bohatým na kolagen. Dřív se brala jako vedlejší produkt bez ceny. Dnes ji jedni odkládají na okraj talíře, protože je moc tučná, a druzí si ji cení, protože jídlu dodá chuť, vůni i křupavost jako máloco jiného.
Jak chutná
Hned na začátku je výrazná a plná: chutná po pečeném drůbežím tuku a lehce nasládle po vyškvařeném tuku. Jak se kolagen rozpouští a probíhá Maillardova reakce, chuť zhoustne a přidá tóny opečeného chleba, lískových oříšků a oříškového másla. Dochuť je dlouhá, zůstává na jazyku slaná a plná umami a ostatní suroviny zvýrazní, nepřebije je.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je kuřecí kůže nezdravá?
Proč je kuřecí kůže křupavá?
Dá se kuřecí kůže po vyškvaření ještě použít?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Kuřecí kůže se liší podle plemene, krmení a chovu. Rozdíly nejsou velké, ale jsou znát. Kůže z kuřat krmených kukuřicí: má sytější žlutou barvu a je lehce nasládlá, protože se v tuku ukládají karotenoidy. Kůže ze starých plemen: bývá silnější a obsahuje víc kolagenu. Po vyškvaření víc křupe a má hlubší, déle doznívající chuť. Kůže z kuřat z volného výběhu: tuk má pestřejší chuť s travnatými a oříškovými tóny, protože kuřata se živí různorodou potravou.
Chuť ovlivňuje i to, jak se s kůží v daném kraji zachází. Ve východní Evropě se kůže často nejdřív vyškvaří na sádlo a pak se z ní usmaží suché, křehké škvarky. Ve východní Asii, hlavně v kantonské kuchyni, se kůže nechává vcelku, potře se glazurou, osuší na vzduchu a pak se smaží nebo peče, až je puchýřkatá a lesklá jako sklo. Kůže z průmyslově zpracovaných brojlerů bývá naopak měkčí a vlhčí, takže se pro ni víc hodí pomalé škvaření než rychlé smažení.
Historie
Historie kuřecí kůže v kuchyni odráží, jak se v průběhu času měnil vztah lidí k živočišnému tuku. Starověk: Ve starém Řecku a Římě se drůbeží tuk škvařil a schovával pro léčebné i kuchyňské účely. Například Galénos zmiňoval jeho změkčující účinky. Na stolech bohatých se jedlo hlavně maso, ale skromnější domácnost žádnou kůži nevyhodila: vařila z ní vývar nebo ji opékala na žhavém uhlí.
Středověk
V aškenázských židovských obcích střední a východní Evropy nesměly kuchyně podle stravovacích předpisů používat vepřové sádlo ani vařit maso na másle. Běžným tukem na vaření se proto stal vyškvařený drůbeží tuk (zprvu hlavně husí, později kuřecí) a z kůže a tuku se dělal schmaltz (drůbeží sádlo) a gribenes (škvarky z kůže). Se stěhováním těchto komunit se zvyky rozšířily a kuřecí kůže zakořenila ve sváteční i každodenní kuchyni.
Moderní doba
Koncem 20. století se ujala doporučení jíst méně tuku a kuřecí kůže skončila na okraji, běžné bylo kupovat maso bez kůže. Dnešní kuchyně se k ní ale vrací, od ozdob ve vyhlášených restauracích po pouliční jídla, a to právě kvůli výrazné chuti a křupavosti.
Věda
Kuřecí kůže se skládá hlavně z triglyceridů uložených v tukových buňkách a z kolagenových vláken. Při zahřívání začíná tuk měknout a tát už zhruba od 25–40 °C, kolagen se zhruba od 60 °C sráží a stahuje a vytlačuje z kůže vodu. Díky těmto dvěma změnám kůže zkřupne. Nad zhruba 140 °C rychle probíhá Maillardova reakce mezi bílkovinami a cukry a vznikají aromatické látky, které dávají kůži pečenou a oříškovou chuť. Před tepelnou úpravou kůži vždy dobře osuš, jinak pára brání zhnědnutí.
Původ a etika
Kuřecí kůže je vedlejším produktem zpracování drůbeže, takže z etického hlediska nevyznívá jednoznačně. Když ji zužitkuješ celou, v duchu zpracování zvířete „od hlavy po ocas“, méně vyhodíš a zvířeti projevíš úctu. Dávej přednost kůži z kuřat z dobrých chovů. Kvalita krmiva a životní podmínky zvířat ovlivňují chuť i složení tuku. Když víš, odkud kůže pochází, podporuješ udržitelný chov drůbeže a surovině, kterou mnozí přehlížejí, vracíš místo v kuchyni.