- Sezóna
- Od časného jara do začátku léta (březen–červen); mladé výhonky nejlépe sbírej před květem
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 42 kcal
- 2,7 g bílkoviny
- 0,1 g tuky
- 7,5 g sacharidy
Kopřiva
Bylinky
Kopřiva
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je vytrvalá bylina, kterou sběrači cení jako jedlou planou zeleninu. Pověst má hrozivou: duté jehlicovité chloupky (trichomy) při dotyku vstříknou do kůže histamin a kyselinu mravenčí. Stačí ji ale uvařit, spařit nebo usušit a je z ní jemná a výživná listová zelenina.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se; čerstvé kopřivy rychle vadnou a pořád pálí
- V lednici
Volně zabal do vlhkých papírových utěrek, dej do mikrotenového sáčku a spotřebuj do 2–3 dnů
- V mrazáku
Spař 2 minuty, vymačkej a zamraz v uzavíratelných sáčcích až na 6 měsíců
Jak vybrat
Časně na jaře trhej mladé, měkké výhonky, ideálně horní 3–4 páry listů, než rostlina vykvete. Listy mají být sytě zelené, nezažloutlé a nezvadlé. Aby nebyly znečištěné, nesbírej je u silnic, u železničních tratí ani tam, kde se venčí psi. Na čerstvé kopřivy si vždycky vezmi silné rukavice a dlouhé rukávy. Pálí doopravdy a může to trvat i několik hodin.
Čím nahradit
Nejlepší náhrada
Špenát – texturou i použitím je nejbližší, jen má mírnější minerální chuť a méně vápníku
V nouzi
Kadeřávek nebo mangold – robustnější náhrada, v polévkách i na pánvi se chovají podobně, ale chybí jim zemitá hloubka kopřivy
Příprava
Aby kopřivy přestaly pálit, spař je 1–2 minuty ve vroucí vodě, podus v páře, orestuj, nebo je důkladně usuš. Pak na ně můžeš sahat holýma rukama. Po spaření z nich vymačkej vodu, ať jídlo není vodnaté. Když je chceš použít syrové, rozválej listy válečkem nebo je rozmixuj v kuchyňském robotu. Žahavé chloupky se tím mechanicky rozlámou.
Nic nevyhazuj
Vodu ze spaření nevylévej. Můžeš ji pít jako „kopřivový čaj“ plný minerálů, nebo s ní zalít pokojové rostliny jako přírodním hnojivem. Staré stonky můžeš usušit a dát do kompostu, kde urychlí rozklad. Tradičně se z nich také zpracovává pevné přírodní vlákno na provazy.
V kuchyni
Tepelná úprava
Spařenou kopřivu použiješ místo špenátu skoro v každém receptu. Klasikou je sametová kopřivová polévka zahuštěná bramborem a sytě zelené pesto s piniovými oříšky a parmazánem. Dělají se z ní i koláče z těsta filo po vzoru řecké spanakopity, gnudi (italské noky z ricotty) a náplně do čerstvých raviol. Spařené kopřivy orestuj s česnekem na másle a máš jednoduchou přílohu. Můžeš je také vmíchat do frittaty nebo quiche, nebo z čerstvých či sušených listů vylouhovat zemitý čaj plný minerálů. Pokud chceš experimentovat, zkus starořímskou „patinu“, slaný vaječný nákyp z kopřiv, vajec, sýra a rybí omáčky.
Hodí se k
- Česnek a medvědí česnek
- Máslo a olivový olej
- Parmazán a zrající sýry
- Brambory
- Vejce a ricotta
- Citronová šťáva a kůra
- Piniové oříšky a lískové ořechy
- Cibule a pórek
- Těsto filo
- Rybí omáčka (ve starořímských receptech)
- Ovesné vločky a obiloviny
Co to je
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je vytrvalá bylina, kterou sběrači cení jako jedlou planou zeleninu. Pověst má hrozivou: duté jehlicovité chloupky (trichomy) při dotyku vstříknou do kůže histamin a kyselinu mravenčí. Stačí ji ale uvařit, spařit nebo usušit a je z ní jemná a výživná listová zelenina. Pochází z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Lidé ji po tisíciletí sbírají i pěstují jako jídlo, lék i zdroj vlákna.
Jak chutná
Chutná jako výraznější špenát. Má jasně minerální podtón a jemně travnaté, bylinné tóny. Chuť je čistá, a přitom zemitá, s lehkou svíravostí, která se vařením ztratí. Mladé jarní listy jsou nejsladší a nejjemnější, starší rostliny chutnají silněji a trochu hořknou.
Časté otázky
Dají se kopřivy jíst syrové?
Jak chutná kopřiva?
Jak kopřivy připravit, aby nepálily?
Kdy je nejlepší kopřivy sbírat?
Je kopřiva výživnější než špenát?
Čím můžu v receptu kopřivy nahradit?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Rod Urtica zahrnuje několik jedlých druhů. Nejčastěji se sbírá kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), a to ve dvou hlavních poddruzích: evropském U. dioica ssp. dioica a severoamerickém U. dioica ssp. gracilis. Kopřiva žahavka (Urtica urens) je jednoletá a menší. Má kratší listy s většími zuby, je stejně jedlá, ale roste méně hojně. Příbuzné druhy rostou po celém světě, například Laportea canadensis na východě Severní Ameriky. V kuchyni se všechny používají podobně, ale měřítkem pro sběrače zůstává kopřiva dvoudomá.
Historie
Kopřivu lidé využívají už od doby bronzové. Na dánských archeologických nalezištích se našla pohřební plátna utkaná z kopřivového vlákna. Staří Egypťané jí léčili artritidu a kopřiva figuruje i mezi léky, které zaznamenali řečtí lékaři hippokratovské tradice. Původní obyvatelé Severní Ameriky ji využívali ve všech oblastech života. Makahové jí potírali lovce velryb pro sílu a štěstí. Hesquiahtové a Miwokové léčili jejím žahnutím bolesti kloubů. Čerokíové z ní vařili odvary na žaludek. Nespočet kmenů tkalo z vláknitých stonků plachtovinu, tětivy a rybářské sítě. I osadníci v Severní Americe začali kopřivy jíst jako jarní zeleninu, často podle rad původních obyvatel. Římská kuchařka připisovaná Apiciovi obsahuje kopřivovou patinu, což dokládá, že kopřiva má na stole trvalé místo.
Věda
Proslulé pálení způsobují duté trichomy, chloupky, které fungují jako injekční jehly. Při dotyku se jejich křehké špičky ulomí a vstříknou do kůže směs dráždivých látek: histamin, acetylcholin a serotonin spolu s kyselinami, například šťavelovou, vinnou a mravenčí. Vařením, spařením nebo důkladným usušením se křehké žahavé chloupky zhroutí, takže uvařené kopřivy už nepálí. Listy kopřivy jsou výrazně bohaté na minerální látky, hlavně vápník, a také železo, hořčík a draslík. Obsahují fenolové kyseliny, flavonoidy (především kvercetin) a chlorofyl, který jim dává sytě zelenou barvu. Kyselina citronová a jablečná jim dodávají jemnou kyselost. Šťavelanů má kopřiva mnohem méně než špenát.
Původ a etika
Kopřiva patří k nejudržitelnějším planým potravinám. Je hojná, rychle roste a nepotřebuje hnojení ani péči. Při šetrném sběru ber z každého porostu jen třetinu a zbytek nech zvířatům, aby porost mohl dorůst. Na kopřivách se vyvíjejí housenky motýlů, například babočky kopřivové, proto je ohleduplný sběr důležitý. Nesbírej na znečištěných místech: u silnic a železničních tratí, v průmyslových areálech a na cestách, kde se venčí psi. Chceš-li mít kopřivy stále po ruce, vyhraď jim kout zahrady. Snadno se množí semenem i dělením oddenků a daří se jim ve vlhké půdě bohaté na dusík. Když nakupuješ od místních sběračů a pěstitelů, kteří sklízejí šetrně, pomáháš tuhle prastarou tradici zachovat.